Slunce v zimě nepůsobí slaběji, jen je méně cítit
Na první pohled to může vypadat paradoxně: venku mrzne, člověk necítí horko, a přesto může dostat spáleniny. Důvod je jednoduchý. Ochranný účinek zimního chladu je nulový – o tom, jak moc slunce dopadá na kůži, rozhoduje především intenzita UV záření, výška nad mořem, nadmořská poloha, odraz od sněhu a délka pobytu venku. To, že se člověk nepotí a nemá pocit „pálení“, neznamená, že je kůže v bezpečí.
Podle dermatologů je zimní opalování zvlášť rizikové ve chvíli, kdy je sníh čerstvý a slunce svítí vysoko nad obzorem. Sněhová pokrývka totiž odráží velkou část ultrafialového záření zpět na obličej a další odkryté části těla. V praxi to znamená, že kůže dostává dávku záření nejen shora, ale i zdola. Právě proto si lyžaři, turisté nebo lidé na horských hřebenech často odnesou zarudnutí nosu, tváří a brady i po zdánlivě „krátkém“ pobytu venku.
Rozdíl oproti létu je hlavně v pocitu. V zimě nás neupozorní horko, takže snadno podceníme ochranu. To je důvod, proč se dermatologové shodují: zimní slunce není automaticky mírné jen proto, že je venku chladno.
Kdy je riziko spálení nejvyšší
Největší nebezpečí přichází v horách. S rostoucí nadmořskou výškou UV záření sílí, protože atmosféra filtruje méně paprsků. Obecné pravidlo říká, že každých 1 000 metrů nadmořské výšky může UV intenzita vzrůst zhruba o 10 až 12 procent. Na hřebenech a vysokohorských sjezdovkách se tak člověk může spálit mnohem rychleji než v nížině.
Dalším faktorem je odraz od sněhu. Čerstvý sníh může odrážet až 80 procent UV záření, což výrazně zvyšuje expozici. V praxi to znamená, že i když stojíte ve stínu stromu nebo budovy, část záření se k vám může dostat od země. Rizikové je také období kolem poledne, kdy je slunce nejvýš a UV index bývá nejsilnější. I v zimě se může vyšplhat na hodnoty, při nichž je potřeba ochrana.
Podle meteorologických a zdravotnických doporučení se vyplatí sledovat UV index stejně jako předpověď počasí. Hodnoty od 3 výš už znamenají potřebu chránit kůži, u vyšších hodnot je ochrana nutná bez ohledu na roční dobu. V zimě bývá UV index nižší než v létě, ale v horách, na sněhu a za jasného počasí není výjimkou ani střední či vyšší riziko.
Opalování v zimě: bezpečné jen s mírou a ochranou
Na otázku, zda je opalování v zimě bezpečné, je poctivá odpověď: jen omezeně a za určitých podmínek. Krátký pobyt na slunci kvůli přirozenému světlu a pobytu venku bezpečný být může, ale cílené „chytání bronzu“ v zimě bez ochrany odborníci nedoporučují. Kůže totiž dostává UV dávku, i když je okolní teplota nízká.
Zdravotní riziko nespočívá jen ve spálení. Opakované vystavování UV záření zvyšuje dlouhodobě riziko předčasného stárnutí kůže, pigmentových skvrn a v krajním případě i nádorů kůže. Lékaři upozorňují, že poškození se sčítá během celého života. Každé spálení, ať už v červenci u moře, nebo v lednu na horách, přispívá k celkové zátěži kůže.
U citlivějších lidí je riziko vyšší. Týká se to hlavně dětí, lidí se světlou pletí, jedinců s větším množstvím mateřských znamének, osob po některých dermatologických zákrocích nebo pacientů, kteří užívají léky zvyšující citlivost na slunce. Mezi ně patří například některá antibiotika, retinoidy nebo přípravky s třezalkou. U těchto lidí může i krátký zimní pobyt na slunci skončit zarudnutím nebo podrážděním.
Jak se chránit na lyžích, při procházce i na terase
Nejúčinnější ochrana je kombinace několika kroků. Nestačí jen krém, a už vůbec ne představa, že „v zimě to tolik nepálí“. Praktická opatření jsou přitom jednoduchá:
- používat opalovací krém s SPF 30 až 50, ideálně s širokospektrální ochranou proti UVA i UVB,
- nanést ho 15 až 30 minut před odchodem ven, aby se stihl vstřebat,
- aplikaci opakovat každé dvě hodiny, na horách i častěji při pocení nebo otírání obličeje,
- chránit rty balzámem s UV filtrem, protože rty se snadno spálí a praskají,
- nosit brýle s UV filtrem, zejména při pobytu na sněhu,
- zakrýt co nejvíc kůže oblečením, ideálně i šátkem nebo nákrčníkem přes tváře při větru.
U lyžařů a snowboardistů hraje roli i výška a rychlost větru. Člověk se méně potí, ale zároveň může být vystaven slunci celé hodiny. To je přesně situace, kdy se kumuluje UV dávka bez toho, aby si toho člověk všiml. Podle dermatologů je typické zimní spálení nejčastěji na nose, uších, lících a spodní straně brady – tedy tam, kam dopadá slunce i odražené světlo.
Na běžné zimní procházce ve městě je situace mírnější, ale i tam platí základní pravidlo: pokud je jasno, od sněhu a za delšího pobytu venku má smysl chránit obličej. Zvlášť u dětí, které tráví venku více času na saních, bobech nebo při zimních sportech.
Jak poznat, že už je kůže přetížená
První známkou bývá zarudnutí, pocit horka a citlivost na dotek. V zimě se ale někdy projevy objeví později, protože člověk hned po návratu dovnitř nepocítí typické „pálení“ jako v létě. Spálenina se může rozvinout až během několika hodin. Pokud se přidají puchýře, výrazná bolest, otok nebo horečka, je vhodné vyhledat lékaře.
Důležité je také odlišit spálení od omrzlin a podráždění větrem. V zimě se totiž mohou objevit současně. Kůže na obličeji může být zarudlá nejen kvůli slunci, ale i kvůli mrazu a větru. Rozhodující je, zda byla vystavena intenzivnímu slunci a odrazu od sněhu. Často jde o kombinaci více vlivů.
Odborníci připomínají, že jednorázové spálení není jen krátkodobý problém. Když se opakuje, zvyšuje se riziko trvalého poškození kůže. U lidí, kteří tráví zimu na horách pravidelně, je proto ochrana stejně důležitá jako v létě u vody. Rozdíl je jen v tom, že zimní riziko bývá méně viditelné a snadněji se podceňuje.
Pro koho je zimní slunce největší problém
Nejvíc pozornosti by měli věnovat ochraně lidé s velmi světlou pletí, děti, senioři a všichni, kdo tráví v zimě dlouhé hodiny venku. Zvláštní skupinou jsou lyžaři, horolezci, skialpinisté a turisté v otevřeném terénu. U nich se sčítá nadmořská výška, odraz od sněhu, vítr a často i dlouhá doba pobytu bez možnosti schovat se do stínu.
Opatrní by měli být i lidé po estetických zákrocích nebo s citlivou pokožkou. Po peelingu, laserovém ošetření, dermatologických zákrocích nebo při léčbě akné může být kůže k UV záření citlivější. V takové době je vhodné se cílenému opalování vyhnout úplně a na slunci používat maximální ochranu.
Pokud si někdo chce v zimě užít pobyt venku a zároveň minimalizovat riziko, platí jednoduché pravidlo: nespoléhat na pocit chladu, ale na faktory jako UV index, nadmořská výška a odraz od sněhu. Krátké vystavení slunci při procházce je něco jiného než záměrné opalování na terase, v horách nebo na lehátku u chaty. Právě v těchto situacích se z „příjemného zimního slunce“ může stát problém, který člověk pozná až večer podle zarudlé kůže.